Liška byla ráda, že se žába poučila a že se jí výlet líbil.

Žába se vrátila do své studny, ale už nebyla stejná jako dřív. Už se nikomu neposmívala ani přehnaně nevychvalovala svou studnu. Nyní chodila často do lesa za zvířátky, aby si s nimi hrála a zažívala nová dobrodružství. Studna byla stále její domov, ale nyní už věděla, že to není svět. Nyní byla žába skutečně šťastná a svým štěstím už neměla potřebu se nikomu chlubit. Dodnes u studny vítá ostatní zvířátka a vypráví jim svůj příběh. Chce, aby i ostatní našli svoje štěstí.

Byl jeden sedlák a měl tři syny, dva byli rozumní a třetí hlupec. Když otec sestárnul, povolal k sobě synů svých a řekl: „Milé děti! cítím, že už dlouho živ nebudu; až umřu, vykonejte mou poslední vůli, hlídejte po tři noci na mém hrobě, každý jednu noc.“ A děti mu to slíbily. Potom otec umřel a děti ho pochovaly jak náleží. Přišlo na nejstaršího, aby šel hlídat. Ten povídá ženě: „Dej hlupcovi koláč a on půjde za mne hlídat na otcův hrob.“

Toužil jsem na své cestě osamělé

Po duši něžné, upřímné a vřelé.

Můj sen se v tobě ztělesnění dožil.

Své srdce jsem ti v tvrdé ruce vložil.

Nejdřívs je líbal, pak jsi na ně plival,

za rok a za den při vzpomínce zíval. –

Pro nový žal mám srdce málo smělé.

Má touha mře na cestě osamělé.